Během diskusí na téma „jemný prach“ v posledních letech mezi diskutéry doslova houstne vzduch a aktuální výměny názorů v rakouských a německých médiích vyvolávají značné emoce. Stále dokola je přetřásán podíl prachových částic, které emitují zdroje vytápění v domácnostech a to obvykle tak, že jsou údaje zkreslovány a přehnaně zveličovány.

Zatímco v nedávné minulosti byla v centru pozornosti debaty o jemném prachu vozidla se vznětovými motory, jsou nyní v médiích pranýřována topeniště spalující dřevo jako takzvané „rozmetače jemného prachu“. Ve veřejných příspěvcích, jako například v dokumentárním pořadu televize ORF „Dirty Hanno“, jehož moderátorem je Hanno Settele, nebo ze strany Sdružení pro ochranu spotřebitelů (VSV), které zastupuje Peter Kolba, jsou skutečnosti líčeny jednostranným a zkresleným způsobem.

„Čistý vzduch je nepostradatelný pro život lidí, zvířat i rostlin. Jemný prach skutečně představuje potenciální nebezpečí, a proto je nezbytné spíše přicházet s návrhy na zlepšení a s osvětou, než pokračovat v neustálém podněcování obav“, vysvětluje dr. Thomas Schiffert, jednatel Rakouského svazu výrobců kachlových kamen (KOV).

Jemný rozdíl související s jemným prachem

Ke škodlivinám, které se podílejí na znečišťování ovzduší, patří ozón, skleníkové plyny a právě i jemný prach. Nepatrné částečky kovů, minerálů, sazí a dalších látek se dostávají do plicních sklípků a mohou tak způsobovat vážné poškození dýchacích cest. Tyto částice jsou tak malé, že do vnitřních obytných prostor mohou vnikat i skrze zavřené dveře či okna.

Zásadní je také správné zatápění – zapalováním shora.

Jemný prach je součástí veškerého prachu, který se podílí na celkové prašnosti a souhrnně se též nazývá polétavý prach. Mezi rozmanité původce tohoto znečištění patří přírodní zdroje, jakými jsou například vulkanická činnost nebo půdní eroze, a zdroje související s lidskou činností, jako výfukové plyny dopravních prostředků, víření pouličního prachu, spalování odpadů, průmysl, zemědělství a vytápění domácností.

Nejčastěji se jemný prach označuje zkratkou PM10. PM jsou počáteční písmena anglického spojení pro jemné prachové částice „particular matter“, číslo 10 pak znamená průměr těchto částic v mikrometrech. Rozlišujeme také jemný prach PM2,5, ten je označován také jako vdechovaná frakce a ultra jemný prach. 

Vývoj zatížení životního prostředí jemným prachem v Rakousku

Je skutečností, že zatížení životního prostředí jemným prachem se v Rakousku i v celé Evropě již řadu let postupně snižuje a vytápění palivovým dřevem se na celkovém znečišťování ovzduší podílí pouze malou částí. Z výsledků studií prováděných rakouským úřadem pro životní prostředí je zřejmé, že zatěžování životního prostředí jemným prachem PM10 se v Rakousku od roku 2011 zmenšilo. Obdobně je tomu i u hodnot získaných za rok 2018. Zatěžování ovzduší jemným prachem PM10, které překračuje mezní hodnoty podle zákona o ochraně proti imisím, bylo zjištěno pouze na měřicích stanovištích v Grazu.[1]

A k podobnému výsledku dospěla také Evropská agentura pro životní prostředí: Například emise v kategorii PM2,5 se v období mezi roky 2000 až 2014 snížily o 28 %. [2]

Jak velký je podíl kachlových kamen na vzniku jemného prachu?

Velký počet studií dokládá, že vytápění domácností přispívá k problematice související s jemným prachem pouze malým podílem (8–26 %).[3]

V Rakousku jsou povolena pouze kachlová kamna s topeništěm v provedení UmweltPlus.

„V uplynulých 20 letech se hodnoty emisí pocházejících z rakouských kachlových kamen snížily o 85 %“, dodává dr. Schiffert. Jen samotné ohňostroje o silvestrovské noci přitom způsobí během pouhých několika hodin vznik většího množství jemného prachu než jaký vyprodukují všechna rakouská kachlová kamna dohromady za celý rok. [4]

Moderní, řemeslně zpracovaná kachlová kamna totiž neprodukují prakticky žádný jemný prach a v Rakousku smějí být označována symbolem ekologického zařízení. Důvod této skutečnosti je v optimalizaci spalování.

Při měřeních, která prováděl Svaz výrobců kachlových kamen společně s Rakouským institutem pro stavební biologii (IBO), a která se týkala koncentrací jemného prachu v obytných místnostech vytápěných kachlovými kamny, byl získán poznatek, že hodnoty těchto koncentrací se ve fázi vytápění pohybují v neškodném rozmezí 13 – 26 µg/m³. Díky výměně vzduchu jsou pak dokonce ještě nižší než před zatopením. Organizace WHO přitom doporučuje 50 µg/m³ jako denní střední hodnotu.

„Kachlová kamna, která se v současné době v Rakousku vyrábějí, jsou povolena pouze s topeništěm v provedení UmweltPlus. To umožňuje dosahování takových hodnot emisí, které jsou dokonce ještě nižší než požadované přísné mezní hodnoty“, vysvětluje jednatel svazu KOV.

Rozdíly mezi kachlovými a krbovými kamny

Je nutno rozlišovat mezi řemeslně postavenými kachlovými kamny a prefabrikovanými krbovými kamny. První druh kamen je individuální výrobek, který přímo u zákazníka staví kamnář za použití vyzdívky ze šamotových cihel. Topeniště, tahový systém a teplosměnný plášť sestávají z keramického materiálu. V akumulační mase kamen se rychle hromadí uvolněná tepelná energie-teplo, které je pak po dlouhé hodiny sáláním předáváno do vytápěného prostoru. Krbovými kamny se rozumějí prefabrikovaná kovová kamna s prosklenými dvířky. Ohřívají převážně vzduch v místnosti. Při vytápění kachlovými kamny naproti tomu nedochází k vysoušení vzduchu v místnosti ani k víření prachu. „Zejména s ohledem na alergiky nebo v době zvýšeného výskytu nachlazení se jedná o příjemný efekt,“ dodává odborník z oboru kachlových kamen. V závislosti na potřebě tepla zcela postačuje přikládání dřevěných polen 1 – 3krát za den. U prefabrikovaných krbových kamen je nutno přikládat častěji. Navíc tato kamna po zhasnutí ohně přestávají předávat teplo.

Vše je v rukou uživatele

Při topení v kamnech je důležité používat výlučně neupravené, suché palivové dřevo. Odpadky nebo upravené dřevo do kamen nepatří. „Zásadní je také správné zatápění – dřevo v kachlových kamnech je třeba zapalovat shora. Součástí předávání řemeslně sestavených kachlových kamen rakouskými kamnáři je vždy také instruktáž týkající se správného zatápění i samotného vytápění.“

Každý majitel kamen, ve kterých se topí dřevem, by si měl také naplánovat jejich pravidelnou údržbu a čištění. „Toto jednoduché opatření v konečném důsledku umožňuje dosahování nejen snížených hodnot emisí jemného prachu, ale také delší dobu životnosti topeniště,“ zdůrazňuje odborník z oboru kachlových kamen. A na závěr: „Stará zařízení, která jsou v obzvláště špatném stavu, již v našich domácnostech nemají co pohledávat. Vytápění obytných místností zařízeními s velmi vysokými hodnotami emisí je nutno nahradit vytápěním pomocí moderních zařízení.“

Je také nutno kontrolovat dodržování stávajících zákonů a nařízení, jako např. prováděcího nařízení EU 1185/2015 („Stanovení požadavků na ekodesign lokálních topidel na tuhá paliva“). To je podstatně účelnější než další zpřísňování mezních hodnot.

Podceňovat by se nemělo ani každodenní chování každého jednotlivého uživatele. „I zdánlivé maličkosti, jakými jsou kouření, hořící svíčky, časté používání letecké dopravy, importované ovoce nebo jízdy automobilem na krátké vzdálenosti, mohou být významnými zdroji jemného prachu“, uzavírá dr. Schiffert.